Škola v Roklince č.2

Takže je tu pokračování mé obíbené povídky... Teď nemám na psaní nijak moc čas a tak bude nějakou chvilku trvat, než svojí povídku dopíši... Kdybych nebyla blbá a učila se během roku nemusela bych teď nic dohánět :)

Veselí utichlo stejně rychle jako začalo, když se ozval svištivý zvuk končící hlasitým úderem dřeva o dřevo. Všech deset žáků vyletělo do pozoru. Za katedrou stanula nová učitelka. V ruce držela ukazovátko vyrobené z pružného prutu.

            Byla pravým opakem Paní Brethilin. Pomenší, odbarvená blondýna s okuláry na nose a přísnými upnutými šaty ke krku. Jak ony, tak její tvář měly šedivou barvu.

            „Sednout!“

            Slovo bylo doprovázeno další ránou ukazovátka.

            „Jmenuji se Paní Combinace. Oslovujte mě paní profesorko! Přednáším sindarštinu, literaturu, historii, zeměpis a hudbu. Nestrpím žádný nepořádek. Protože jsem vaší třídní učitelkou, budu dohlížet i na úpravu těchto prostor - totéž se týká i vašeho oděvu. Budu apelovat na Elronda, aby zavedl školní uniformy.“

            Otevřela černé desky, které držela v ruce.

            „Říkejte „zde“!“ rozkázala. „Arwen! Celebar! Elladan! Elrohir! Galadwen! Gloril! Legolas! Thoronthalion! Tindóm! Unfindel!“ Žáci ani nestačili vyskakovat z lavic při té rychlosti. „Arwen - Celebar, služba na tabuli pro tento měsíc! Elladan - zpracuješ zasedací pořádek! Elrohir - Galadwen, dohled nad nástěnkami!“

            Každé jméno doprovázel ostrý úder ukazovátkem.

            „Vaši rodiče vám budou podepisovat domácí úkoly. V případě nepodepsané domácí práce vám automaticky dávám nedostatečnou, takže si na to zvykněte!“

            Posadila se na roh Tindómho lavice a brýle si posunula na samu špičku nosu. Přes jejich obrubu zašilhala na své podřízené.

            „Zde vám pošlu váš rozvrh hodin, všichni si jej opište. Chci, byste přicházeli do školy nejpozději pět minut před začátkem výuky.“ Pohlédla na Tindómho, krčícího se za jejím „sedátkem“. „Slyšela jsem, že jsi synem mé kolegyně Brethilin. To znamená, že tě mohu pokládat za spolehlivého. Každý den před odchodem ze třídy dohlédneš, aby byly zvednuté všechny židle, utřená tabule a prázdné lavice. Potom vytřeš podlahu a zamkneš.“

            „Cože?“ zakoktal Tindóm, který měl dojem, že se přeslechl.

            „Ticho!“ zaječela Combinace, až poskočily svíčky v lustru. „Co si to dovoluješ, drzoune?! Jsi hluchý? Kdo ti dovolil mě bez vyzvání oslovit, a ještě ani nevstát, když s tebou mluvím? K tabuli!“

            Gloril váhavě zvedl ruku.

            „A nemohli bysme se aspoň v tom vytírání střídat? Pro jednoho je to strašnej zápřah...“

            „Jak to mluvíš?!“ Hlas učitelky stoupl o tři oktávy. „Mluv spisovně!“ A dodala slovo v neznámém jazyce. Legolas se při jeho zvuku otřásl.

            „Za trest,“ pokračovala, „se naučíš do zítřka Příběh o Húrinových dětech, zpěv jedna až osmnáct. Vyzkouším tě z něj - na známku.“ Obrátila se k Tindómmu: „A ty piš: Davy stály pod visutým zámkem, bez oddychu hledíce na neviditelné plyšové stuhy.“

            „Davy stáli pod vysunutým zámkem...“ drápal Tindóm.

            „To je ale pitomost,“ nezdržel se komentáře Elladan.

            Vzduchem letělo další cizí slovo.

            „Budu si na tvé chování stěžovat tvému otci!“ Otočila se a zahleděla se na tabuli na Tindómho dílko. „Co to je?! Sednout! Píšu ti nedostatečnou!“ A ke všem nešťastníkovým spolužákům: „Tak takhle by to, přátelé, tedy nešlo. Vaše domácí příprava j naprosto nedostatečná. Máte štěstí, že už se blíží konec hodiny...“ ...cizí slovo... „...ale zítra si napíšeme diktát.“ Rozhlédla se po zdrcených tvářích kolem sebe. „Já vás naučím, lajdáci, při mých elfských, lidských i trpaslických předcích, jako že se Combinace jmenuju. Tady bude vojna jako řemen!“

            Školní zvonek se rozdrnčel do závěru jejího slavnostního slibu ve chvíli, kdy většina jejích oveček stála před naprostým nervovým zhroucením. Lítice naposledy práskla ukazovátkem do katedry.

            „To je pro dnešek všechno. Na příští dvě hodiny k vám přijde kolegyně Brethilin a potom máte volno. Doufám, že jej náležitě využijete k občerstvení vašich znalostí. Zítra s vámi mám čtyři hodiny a kolegyně dvě, takže se dobře připravte.“ S tím vypochodovala ze třídy.

            Sotva zmizela, Unfindel se dala do srdceryvného pláče. Tindóm běhal sem tam před tabulí jako chrt.

            „To by moje máma nikdy - nikdy neudělala!“ vykřikoval mezi dupotem.

            „Já chci domů!“ kvílela Unfindel.

            „Elrohire, co budeme dělat?“ zakníkal vyděšeně Thoronthalion a přišoupl svou židli blíž k sousedově.

            „Co bychom mohli dělat?“ vzdychl Elrohir zdrceně. „Otec sehnal jen dvě učitelky, aby se škola mohla vůbec otevřít. Nebude mě poslouchat, když mu povím o té Combinaci!“

            „Když to říkáš ty, znamená to, že už nemáme naději!“ rozplakal se Thoronthalion. Ke všeobecnému naříkání se Připojily i Arwen a Galadwen.

            „A ta cizí slova, která užívá!“ vyhrkl Celebar, „úplně se mi z nich zvedá žaludek, musím to něčím zajíst!“ Smetl hlínu ze své syrové brambory a pustil se do ní.

            „Nic bych za to nedal, že jsem tu řeč už jednou slyšel,“ ozval se Legolas otřeseně, „když táta honil po Hvozdě skřety... Byl jsem ještě děcko, ale z té skřetí řeči si pamatuju stejný pocit jako z nadávek té Combinace.“

            „Stavíš se chytrým, co?“ zašklebil se Elladan vztekle.

            „Co to vůbec říkala o těch lidských a trpaslických předcích?“ zajímal se Gloril, ochranitelsky objímající svou loutnu, a zažehnal tak hrozící myšlenkový střet.

            „To bylo fakt divný,“ souhlasil Celebar, pojídající bramboru.

            Arwen se vysmrkala a utřela si oči.

            „Že by to nebylo její pravé jméno, ale epess? Přezdívka, mluvící charakteristika, stejně jako byl Ereinion Gil-galad? Combinace. To je celkem podivné jméno, nemyslíte?“

            „Aha, myslíš, že Combinace s cé je jenom obměna Kombinace s ká? Jako kombinace všech možných ras? To není blbej nápad...“ řekl Celebar.

            „Je to kravina,“ prohlásil Tindóm, „humanoidní rasy se takhle nemíchají, to ví každý malý dítě.“

            „Jaký rasy?“ otázal se Legolas.

            „No humanoidní!“

            „Ha, von neví, co to je!“ vykřikl vítězně Elladan, „přece jen je to venkovan!“

            „Tak se aspoň nestydím zeptat. Nemůžu za to, že doma nemáme tak velkou knihovnu jako vy tady!“ protestoval napadený.

            „Navrhuji, abychom tohoto zaostalého tvora přiřadili na práce, u nichž nepotřebuje myslet - stejně mu to nejde! Například na mytí podlahy po vyučování!“ vyhlásil Elladan

            „Souhlasím,“ připojil se Tindóm. Vzhledem k tomu, že vytírat by měl on, byl by sám proti sobě, kdyby návrh zamítl.

            „Já taky,“ ozvala se Unfindel, „nemám ráda venkov. A už vůbec ne Temný hvozd. Temní elfové jsou primitivní, na úrovni prvobytně pospolné společnosti...“

            „Pitomost,“ řekl Elrohir, „ve vytírání se budeme střídat, ať si ta hloupá Combinace trhne nohou. A nechte Legolase na pokoji.“

            „Proč se neozve sám?“ posmíval se Elladan.

            „Asi že mám víc slušnosti než ty,“ rozzlobil se Legolas. I on měl vcelku konečnou trpělivost a tento den se vyvíjel tak katastroficky, že její pohár právě přetekl. Vůbec už mu nevadilo, že vyvolá hádku.

            „Nech ho bejt, jo?“ prohlásila Galadwen směrem k Legolasovi.

            „To je fakt, venkovani jsou drzí,“ přiklonil se k její výzvě Gloril, „a útoční. Tenhle zaútočil na mou milovanou loutnu, dobře si to pamatuju!“

            „Ty ovšem hudeš naprosto děsně,“ rozohnil se Elrohir.

            „To je pravda, Elrohir má pravdu!“ přikývl úslužně Thoronthalion.

            „Ty jsi trouba, akorát kejvneš na všecko, co pustí brácha z tý svý chlebárny,“ ohradil se Elladan, bráně zároveň Glorilovo „umění“.

            „To není pravda,“ pokusil se obhájit svůj tábor Elrohir.

            „Ba, není to pravda,“ zopakoval Thoronthalion. Elladanovi přívrženci zařvali smíchy.

            „No trouba,“ chechtala se Unfindel, „budu mu tak říkat, Thoronthalion je beztak moc dlouhý.“

            „Heleďte, nechte toho,“ ohradila se Arwen, „měli bychom radši vypracovat společný plán na obranu proti Combinaci.“ Nikdo si jí nevšímal.

            „Možná bysme měli jejich táboru říkat „troubisti“,“ navrhl Elladan Glorilovi, Tindómmu, Galadwen a Unfindel, kteří stáli na jeho straně. „Thoronthalion je trouba, na tom jsme se už usnesli. Brácha taky, pozoruju to už od našeho vaječno-zárodkového stádia. Legolas je trouba už jen kvůli své venkovské podstatě. Ségra by měla být spíš slepice, ale to by se mi rozbila celá koncepce. Co ty na to, Celebare? Přestaň žrát tu bramboru a odpověz!“

            „Na tebe bravurní řečnický výkon,“ zamračil se oslovený, „ovšem dost vzdálený realitě svou podstatou. Prostě řečeno - abys tomu rozuměl - jsou to koniny, co tvrdíš.“

            „Drzost!“ vykřikla Unfindel. „Už se nakazil troubovskými móresy, pro nás intelektuály je ztracen.“

            „Zakládám Klub intelektuálů!“ rozhodl Elladan. „Nás pět tam patří automaticky. Na oslavu tohoto významného dne všem členům svého klubu věnuji žvejku, kterou společně vyžvejkáme. Já začnu!“ dokončil svůj proslov vpravdě intelektuálně, jak se slušelo na zakladatele nového spolku.

            „Mně je z těch vašich keců zle,“ prohlásila Arwen, „a navrhuji, aby se vaše primitivní společnost usadila v zadních lavicích, abychom se na ni my normální nemuseli koukat.“

            „Co si to dovoluješ, takhle mluvit se mnou, velkým šéfem Klubu intelektuálů?“ rozohnil se Elladan.

            „Když ty takhle,“ rozhodl Elrohir, „tak já zakládám konkurenční podnik - Společnost troubistů - a jmenuji se jejím prvním předsedou.“

            „Ať žije první předseda!“ zaradoval se Thoronthalion.

            „A protože,“ pokračoval Elrohir, „u nás nevládne taková totalita jako u intelektuálů, jmenuji Arwen, Legolase, Celebara a Troubu výkonnou radou předsedy klubu.“

            „Jmenuji se Thoronthalion,“ protestoval Thoronthalion.

            „Teď už ne!“ pronesl Elrohir slavnostně. „Ode dneška jsi Trouba a budeš maskotem celé naší strany troubistů!“

            „Když to říkáš ty, předsedo,“ pokrčil rameny nově pojmenovaný Trouba.

            „Vidíš, už máš epess jako Gil-galad,“ řekla Arwen, „třeba budeš brzy také tak slavný. Trouba, Velekrál elfů ve Středozemi. To zní fakt dobře, nemyslíte?“

            Do chechtání intelektuálů i troubistů s výjimkou Trouby zazněl školní zvonek a vyučování pokračovalo.